Historie zapřahání koní
Nejstarší kreslené i psané svědectví o využívání koní jako tahounů pocházejí z 2. tisíciletí před naším letopočtem a byly objeveny v pohraničí mezi východní částí Malé Asie a severním územím Sýrie. Kolébkou zápřahu je tedy starý Orient.
Předchůdce dnešních vozů
Předchůdcem obyčejného dvoukolového vozíku pro jednoho koně, tak jak ho známe dnes, je smyk tvořený dvěma tyčemi spojenými ve tvaru písmene „A". Tyče se pokládaly koni přes hřbet překřížené či svázané, a konce tyčí klouzaly po zemi. Tato jednoduchá konstrukce nejenže znepříjemňovala koni pohyb, ale brala především velké množství energie.
Dalším krokem byl vynález smyku s jařmem, který byl určen pro dva koně. Skládal se z dlouhých žebřin, na jejichž začátku byla připevněna široká příčka, kterou měl kůň položenou na prsou. Ani tento vůz samozřejmě nebyl bez chyby - žebřiny s nákladem se nacházely mezi zvířaty a jejich konce opět klouzaly po zemi, což koně velice znervózňovalo.
Vynález kola
Zlom přišel až s vynálezem kola, která se připevnila na konce klouzajících tyčí a svým pohybem koni značně ulehčila práci. Zapřahání koní na rozdíl od ježdění vyžadovalo dlouhý výcvik a správné technické řešení, což vede k názoru, že v sedle se začalo jezdit daleko dříve. A opravdu, na koni se začalo jezdit už tisíc let před prvními pokusy o zapřažení, ačkoliv technika zápřahu se zdokonalovala daleko rychleji.
Spřežení se dostává do Evropy...
Koňské spřežení se těšilo velké oblibě především v Egyptě a starém Řecku, a to již v době před naším letopočtem. Další rozvoj zapřahání nastal ve starém Římě, kde byli koně zapřaháni do quadrigy, neboli dvoukolového válečného vozu.
Vynález chomoutu
Starověké vozy, ať už určeny pro přepravu nákladu, nebo k použití v boji, byly vyhrazeny jen nejvyšším společenským vrstvám, o čemž svědčí dopis správce paláce Badchilima v Mali slavnému vládci Chammurapimu. Ostatně právě Číňané jsou také vynálezci prvního chomoutu.
Později se vyvinuly typy těžkých vozů pro přepravu těžkých nákladů a lehké vozy pro přepravu osob. Došlo k dalšímu zdokonalování postrojů i vozů.
Pokud si zahrajeme na historiky, pro které běh několika století neznamená téměř nic J, dostaneme se do 19. století k vynálezu prvního automobilu. Ačkoliv se to dnes nezdá, automobil je vlastně posledním, ovšem samostatně jezdícím stadiem pohodlného a elegantního kočáru.
Po skončení 2. světové války neztratil sice zápřah svůj půvab, ale svůj význam (až na drobné výjimky) bohužel ano. Mohutné chladnokrevníky na polích nahradila těžká moderní technika a díky prudkém rozvoji motorismu se i ze silnic vytratili ušlechtilí koně zapřažení do elegantních kočárů, takže se se spřežením setkáváme dnes již pouze na stále populárnějších vozatajských soutěžích a přehlídkách, či při poutavých projížďkách kočárem historických center velkých měst...