Zaučování mladého koně v tahu
Snad každý z milovníků koní alespoň tuší, jak zhruba přivyknout koně na nošení sedla a později i jezdce, ovšem málokdo ví, jakým způsobem naučit mladého koně tahat vůz či kočár. Aby se z mladého koně stal dobrý tažný kůň, musíme k jeho výcviku přistupovat klidně a trpělivě tak, aby k nám kůň získal nejen potřebnou důvěru, ale také aby ho jeho budoucí práce těšila. Pojďme si tedy alespoň trochu přiblížit, jakým výcvikem musí takový kůň projít...
Začínáme s výcvikem...
Zaučování koně probíhá v několika etapách, které nastávají po úspěšném výcviku na 17 metrů dlouhé dvojité lonži. Nejdříve by se měl kůň pomalu seznámit s vozem. Vůz je tažen „učitelem" neboli starším spolehlivým koněm, který je zapřažen po levé straně. Mladý kůň se zapřahá vždy na stranu pravou a cvičitel ho pro jistotu vede na vodítku, které se připne k obnosku. Kůň si tak v klidu začne zvykat na novou, pro něj zatím nezvyklou situaci a na povely vozky. Důležité je jištění pohyblivých vah - k rozporkám se připnou postraňky, které se u „učitele" pevně přivážou. Pokud bychom postraňky neuvázali, při každém zatáhnutí či zrychlení pohybu „učitele" by mohly mladým koněm trhnout dozadu a vylekat ho. Nejdříve se kůň učí chodit v pomalém kroku, protože si musí zvyknout na zvuk vozu za sebou. Tato část výcviku se většinou provádí v prostorném výběhu, nebo na klidných cestách, kde není žádný provoz. Zpočátku je také dobré vyvarovat se jízdě na těžkém povrchu. Postupně se začne zvyšovat tempo i požadavky na koně. Jelikož plece mladého koně ještě nejsou zatím zvyklé na dlouhodobý tlak, cvičitelé doporučují výcvik přerušit několika přestávkami. Po skončení každého tréninku nezapomeneme koně pochválit a pečlivě prohlédnout, zda nedochází k tvoření oděrek. Pro zaučování v tahu se nejlépe hodí vůz „break", což je vysoký těžší vůz, který je určen především k výcviku.
Vykročení se spřežením
Až kůň získá potřebné dovednosti a zkušenosti, bude nám ke správnému vykročení stačit pouze lehké zkrácení opratí, čímž si vozka získá pozornost koně a přiměje ho i k překusování, neboli žvýkání udidla. Po odbrzdění vozu se opratě povolí a tak kůň dostane signál k chůzi. Pokud je kůň nepozorný, musíme se současně s povolením opratí lehce dotknout bičem jeho kohoutku. Velice důležité je používání hlasu, protože tak lze u vícespřeží snadno vyrovnat rozdílný temperament zapřažených koní. Pozor, vykročení by nikdy nemělo být doprovázeno prudkým trhnutím opratí nebo jejich plácnutím po zádech. Prudké prásknutí opratí viděl asi každý z nás ve filmech a tak nejspíš nikoho nemohlo ani napadnout, že je takový povel nežádoucí. Lekavý kůň totiž ze strachu o hubu vykročí ukvapeně a jeho důvěra ve vozku je ta tam, což je silničním provozu velice nebezpečné. Pracovní koně často trpí poměrně nebezpečným zlozvykem, a to předčasným vykročením bez povelu vozky, který nasedá do vozu nebo ještě nedosedl na kozlík, nemůže tedy mít nad spřežením žádnou kontrolu.
Výkony v tahu
Výkon zapřaženého koně je ovlivněn mnoha faktory:
- konstrukcí a hmotností vozu;
- terénními podmínkami;
- vlastnostmi a mohutností koně;
- konstrukcí postroje;
- způsobem zapřažení;
- zvoleným tempem.
Jeden kůň utáhne maximálně 1 000 kg, pravidelně zapřahaný trénovaný kůň ale i více. Obecně se k výpočtu výkonu koně v tahu používá dvojnásobek hmotnosti tažného koně.
