Ašenčiny stránky

Pravidla pro vytrvalostní soutěže jsou členěny celkem do pěti kapitol a to:

KAPITOLA I - Soutěže

KAPITOLA II - Funkcionáři vytrvalostních soutěží

KAPITOLA III - Definice vytrvalostních soutěží

KAPITOLA IV - Prohlídky, kontroly a dopingové kontroly

KAPITOLA V - Ceny a dekorování

Součástí pravidel vytrvalosti je i těchto dalších pět příloh:

PŘÍLOHA I - Článek 121 - Přihlášky

PŘÍLOHA II - Jmenování rozhodčích

PŘÍLOHA III - Veterinární uzávěra

PŘÍLOHA IV - Stupnice pro označování terénu

PŘÍLOHA V - Rozpis soutěže

V samotném úvodu pravidel je odkaz na to, že tato pravidla musí být čtena v souladu Stanovami ČFJ, Všeobecnými pravidly a Veterinárními pravidly. Pro případ, že nastane situace, která není v pravidlech uvedena, jsou sbor rozhodčích a veterináři upozorňováni na povinnost přijmout rozhodnutí ve sportovním duchu tak, aby se toto rozhodnutí co možná nejvíce přiblížilo k intencím těchto pravidel.

Úvod pravidel obsahuje i další, pro jezdecký sport jako takový, velmi důležitý text, kterým je Kodex chování FEI. Mezinárodní jezdecká federace FEI v něm požaduje, aby každý, kdo se zúčastňuje mezinárodní jezdeckého sportu, tento kodex vzal na vědomí, dodržoval jej a uznal, že pohoda koně musí být prvořadá a nesmí být za žádnou cenu podřízena soutěži nebo obchodním vlivům. V jednotlivých bodech etického kodexu jsou pak konkretizovány jednotlivé požadavky na ochranu zdraví a pohody koní při provozovaní jezdeckého sportu.

Základní charakteristika jezdecké disciplíny vytrvalost

„Kapitola I - Soutěž" začíná článkem 800 - Všeobecná ustanovení. V tomto článku je vytrvalostní jízda definována jako soutěž, která prověřuje rychlost a vytrvalecké schopnosti koně. O úspěchu tedy rozhoduje především dobrá znalost tempových schopností koně a správné využití koně v terénu. Vlastní vytrvalostní soutěž je soutěží na čas. Jako vítěz soutěže je vyhodnocen kůň, který absolvuje celou trasu v nejkratším čase. Soutěž má určitý počet etap, délka jedné etapy pak nesmí přesáhnout 40 kilometrů. U soutěží typu 1* v mezinárodní klasifikaci pak nesmí délka jedné etapy přesáhnout 30 kilometrů. Po každé etapě následuje povinná přestávka s veterinární prohlídkou. Vytrvalostní soutěže jsou organizovány a koncipovány tak, aby si soutěžící mohli zvolit tempo jízdy pro absolvování závodu. V jednotlivých etapách může být ale zařazen úsek z kontrolovanou rychlostí nebo stanoveným chodem. Pro délku trasy s kontrolovanou rychlostí nebo stanoveným chodem potom platí, že by neměla přesahovat pět kilometrů a v jedné etapě by neměl být víc než jeden takovýto úsek. Na trati mohou být i překážky, ale pouze jen přírodní, jako například, příkop, strmý výstup, sestup nebo brod.

Podle stupně obtížnost se rozdělují národní soutěže takto:

Jednodenní vytrvalostní jízdy:

"Z" 30 až 54 km délky trati;

"L" 55 až 79 km délky trati;

"S" 80 až 99 km délky trati;

"ST" 100 až 139 km délky trati;

"T" 140 a více.

Vícedenní vytrvalostní jízdy:

"Z" 25 až 39 km délky trati;

"L" 40 až 59 km délky trati;

"S" 60 až 79 km délky trati;

"T" 80km a více.

Toto uspořádání se potom řídí průměrnou délkou denní etapy.

Zajímavostí vytrvalostních soutěží je cena kondice, kterou může udělit organizační výbor. Touto cenou je oceněn kůň, který dokončil soutěž v nejlepší kondici a byl klasifikován mezi nejlepšími koni, nanejvýš pak mezi prvními deseti a jehož čas je v přiměřeném odstupu od vítěze, tento odstup je stanoven sborem rozhodčích.

Taková je tedy stručná základní charakteristika jezdecké sportovní disciplíny vytrvalosti, tak je to vyplývá z jejich pravidel. V jednotlivých kapitolách je pak podrobně upravena organizace vytrvalostních soutěží. Úplné znění těchto pravidel je možné najít na stránkách České jezdecké federace http://www.cjf.cz/ nebo na stránkách oficiálního webu vytrvalosti v České republice http://www.vytrvalost.cz/ .

Vytrvalost je tedy opravdu náročnou, ale stejně tak i krásnou disciplínou, která dává vyniknout právě těm schopnostem koní, které z nich kdysi činily spolehlivé souputníky na dalekých cestách.